Za zábavou lidé již odedávna chodili do divadla, později pak do kina. Jsou to místa, kde můžeme sledovat představení, příběh hraný herci. Před vynálezem televize to bylo jediné místo, kde bylo něco takového možné, a i dnes si zachovávají určitou autu prestiže. I přes jejich podobnost jsou však mezi nimi poměrně značné rozdíly. A tím nemluvím jen o tom, že v jednom případě je příběh hrán herci přímo na scéně, zatímco v tom druhém je předem natočen a pouštěn na plátně. Existují i jiné rozdíly.
Jedním z nich je fakt, že kino bylo již odedávna považováno za „nižší“ druh zábavy. To je však dáno tím, že divadlo má mnohem starší tradici, sahající až do starověkého Řecka a nejspíše ještě dál. Proto také existují „klasické“ divadelní hry, které se považují za skutečně vysokou zábavu.
V kině naproti tomu dávají hlavně nové filmy – a není divu, vzhledem k tomu, že filmový průmysl není až tak starý. Navíc se specializují spíše na to, aby divákům ukázali nové filmy, zatímco v divadlech se mnohdy hrají klasické hry.
Ovšem toto rozdělení již v dnešní době příliš neplatí. Filmová tvorba se posunula značně kupředu, a můžeme v ní najít i skutečně velmi kvalitní kousky. Jistě, „blockbustery“ s jednoduchým dějem bývají oblíbenější, avšak to platilo vždy – i Shakespear byl ve své době považován za jednoduchou zábavu.
Pokud jde o herecké výkony, pak velmi záleží na tom, kam se vypravíme. Bohužel, co se divadla týče, u nás příliš dobré herce nemáme. Podle toho také představení vypadají – kvalitou nic moc. Ovšem v případě, že bychom se vypravili například na Broadway v New Yorku, viděli bychom skutečně úžasné výkony a kvalitní představení.
Je tedy vidět, že nezáleží ani tak na formě, jako na tom, kdo danou hru či film režíruje a kdo v nich hraje. V obou případech najdeme jak ty kvalitní, tak i v podstatě „odpad“. A je na nás vybrat si, co chceme navštívit.